1. První pohled
Matka mě vezla na letiště. Všechna okýnka v autě byl a stažená. Ve Phoenixu bylo čtyřiadvacet stupňu, nebe dokonale modré, bez mráčku. Měla jsem na sobě svoje oblíbené tričko- bez rukávů, z bílé madeiry; bylo to takové moje gesto na rozloučenou. Místo příručního zavazadla jsem si nesla dlouhou bundu s kapucí.
Na Olympijském poloostrově na severozápadě státu Washington existuje městečko jménem Forks, schované pod téměř neustálým příkrovem mraků. V tomhle bezvýznamném městečku prší víc než v jakémkoli jiném místě Spojených států amerických. Právě z tohoto místa a jeho ponurého , všudypřítomného stínu moje utekla i se mno , když mi bylo jen pár měsíců . A právě v tomhle městečku jsem byla každé léto nucena strávit jeden měsíc až do věku čtrnácti let. V tom roce jsem se do toho konečně vložila; a tak poslední tři roky se mnou můj táta Charlie trávil čtrnáct dní prázdnin v Kalifornii.
A právě do Forsk jsem teď doprovolně odcházela do exilu- byl to čin, který jsem podstupovala s velkou hrůzou. Forks jsem nesnášela.
Milovala jsem Phoenix. Milovala jsem slunce a žhavé horko. Milovala jsem to činorodé, chapadlovitě se rozrůstající měso.